Jak vypadá izraelský venkov?

V Izraeli žije na venkově přibližně 8 % populace. Izraelci žijí na vesnicích nebo v jednom ze dvou druhů unikátních kooperativních systémů – v kibucu nebo mošavu. Jejich historie sahá do počátku 20. století.

‍

Na vesnici v Izraeli

‍

Na území Izraele žijí v různě velkých vesnicích hlavně Arabové a Drúzové. Pozemky i domy jsou soukromé a farmáři sami pěstují a prodávají vypěstovanou úrodu. Zejména nomádští beduínští Arabové (asi 250 tisíc lidí) momentálně procházejí procesem urbanizace, který odráží přechod od tradičního k usedlému, modernímu stylu života.

‍

Jak to chodí v izraelských kibucech

‍

Jako kibuc se v Izraeli označuje zemědělská nebo průmyslová osada, která hospodaří prostřednictvím kolektivního vlastnictví. Poté, co zisky pokryjí základní životní potřeby obyvatel kibucu (jídlo, oděv, bydlení, sociální a zdravotní péče), se zisky investují zpět do osady. Mimo zmíněné potřeby bývá obyvatelům kibucu poskytováno také sportovní a kulturní vyžití.

První kibuc - Kibuc Degania - založili Židé z východní Evropy v Palestině u Galilejského jezera v roce 1909. Dnes žije v 267 kibucech 1,7 % obyvatel Izraele. 

‍

Jak to chodí v izraelských mošavech

‍

Mošav je izraelskou zemědělskou osadou, kterou tvoří společně hospodařící soukromé farmy. Podobně jako v kibucech, i v mošavech hraje velkou roli společné hospodaření, soukromé vlastnictví má však vyšší význam než v případě kibucu. Dělníci nedostávají pouze kapesné, ale stálý plat. Farmy v mošavech jsou v soukromém vlastnictví, ale mají podobnou velikost a charakter. Úrodu sedláci sklízí buď vlastními, nebo společnými silami. Kolektivně se řeší obchod s produkty a vlastnictví strojů.  

Mošavy řídí volená rada (vaad). Vybírá se v nich zvláštní daň (mas vaad), která je pro všechny farmy mošavu stejná. Pravidla dohromady vytváří systém zvýhodňující dobré farmáře, kteří mají větší úrodu a tím i zisk.

V Izraeli dnes žije v 441 mošavech kolem 3,5 % obyvatel.